Daršan 15.3-17.3.2013B*azilika Dietkirchen*

Daršan -  čekáme, že se něco stane a asi i něco změní.  Když jsem uviděla termín 15.3-17.3.,měla jsem touhu na své narozeniny navštívit Matku Merru podruhé. Opět nevím proč, asi to datum. Jela jsem s paní Olgou. Pokud mám něco odzkoušené a je mi příjemně, nerada dělám změny. Tentokrát jsme se po ubytování vydaly po krátkém odpočinku na procházku k hrobu pana Reddyho. Pan Reddy strýc Matky Merry, byl jejím učitelem od doby, kdy byla malinká. Na blízku jí zůstal, až do své smrti. Je pochován ve vesničce Thalheim. Matka Merra zde bydlela a jezdili za ní lidé na daršan až do roku 2001.

Slunečné odpoledne, ale mrazivo a Thalheim byl na dohled.

Procházkou v přírodě se vždy nabíjím energií. Německé vesničky znám, všude uklizeno a vlídno. Cestu jsme neznaly, tak nějak nás vedla intuice. V dlani svírám svíčku, kterou chci zapálit na hrobu, který je z růžového mramoru. Říká se, že pan Reddy se u Matky, vždy přimluví za řešení problému nebo přání. Jdu se poklonit člověku, kterého jsem neznala a přijde mi myšlenka ,,popros za uzdravení sousedky." Myšlenka mi přišla až teď, do té doby jsem na ni nemyslela. Tak prosím a modlím se. Žádné jiné přání, i to jedno jestli se splní, budu šťastná......Jaruško drž se....

Ještě bloudíme po vesničce a při vyprávění hledáme dům, kde dřív byla daršanová místnost. Míjíme kostel, plno krásných velikých i malých domů. Když už to chceme vzdát a poslední uličkou, která nás vede zpět k našemu ubytování, míjíme veliké stavení, kde bydlela.

K večeru y na daršan, jsme tu podruhé víme co nás čeká i když ? Vcházím do předsálí a všímám si papírků a krabiček. Minule tu byly určitě taky, ale měla jsem jiné vjemy okolo. Na tyto papírky lidé píšou pozdravy, poděkování i přání co by se mělo odehrát v jejich životě a o co prosí Matku Merru.

Napadá mě plno lidských přání, po kterých tak lidé touží celý život. Já hlavně děkuji, že jsem opět měla příležitost přijet až sem a prosím o zdraví mé, a všech kdo jsou mi blízcí.

Daršan  - jak jsem mnohokrát slyšela, každý je jiný a pokaždé v nás Matka Merra otevírá jinou uzavřenou krabičku, kterou vyčistí a pustí do ní světlo. Pro mě byl velice zvláštní, uplakaný a jako bych chtěla utéci a neměla kam. Pocit, který mi asi až tak nepřirostl k srdci, ale i tohle je život a po očistě přijde opět něco krásného co možná ani nečekáme. Cestou zpět jsem nemluvila, honilo se mi hlavou, co mi to má ukázat a dát. Jak mi to pomůže v mé cestě. Jenže všechno není hned, vše dobíhá, mění se i několik měsíců po návštěvě v tomto domě.

Druhý den jsme jeli na výlet do Limburgu. Malebné městečko jsme znali, již z podzimu a tak jsme si prošli nová zákoutí, nebo jsme zašli tam, kde se nám líbilo nejvíc. Už dávno jsem měla přání si koupit tibetskou mísu, v dlaních jsem jich měla několik a nikdy mi nehrály. Čekala jsem na správnou chvíli, až se potkáme. V obchůdku u pana Rainharda, kde je plno krásných kamenů, amuletů a jiných věciček mi padla do oka jedna zastrčená v regále. Vyzkoušela jsem její  zvuk a byl nádherný ....byla moje. Ještě malé kyvadélko na památku a odcházím spokojená.  Výborný oběd v čínské restauraci a můžeme jet dál.

Zastavujeme u románské baziliky Dietkirchen*, která se se svými dvěma asymetrickými věžemi vzpíná na skále na řekou Lahn. Je to tiché místo s  krásnou křtitelnicí a vzácným relikviářem svatého* Lubentia*. Zapálím svíčku......všude v těchto chrámech a kostelích je tato možnost a jsem ráda, že se to objevuje i u nás. Při doteku na relikviář cítím jemné energie. V bazilice je krásná akustika a paní Olga nás svým hlasem a písní, vymaní z duchovního rozjímání. Tleskáme a i místní, kteří se sem přišli podívat - nechápou. Celou cestu zpět nás paní Olga nepřestává zahrnovat, informacemi o okolí, historii a především krásnými zážitky někdy i  zázraky z cest k Matce Meře. Daršan před odjezdem domů - nebudu psát podrobnosti, krásné energie. Pokud budete mít u sebe amulet, kyvadlo, kamínek nebo jiný předmět na památku, stačí poprosit MM, ať vám jej požehná. Může to být pro vaše blízké krásný dárek. Cesta domů byla rychlá, všichni spokojeně mluvili o zážitcích a já se těším na další setkání, ale Bůh ví kdy.......Vaše L.