PŘÍČINY NEMOCÍ
Pokud si se svým zdravím či nemocí nevíte rady, možná stojí za zamyšlenou i tento netradiční pohled!
Současná medicína sice detailně popíše tělo člověka a průběh procesů nemocí, není však schopna odpovědět, proč člověk žije a proč je nemocen. Medicínské vysvětlení nemocí přenecháme lékařům. Budeme se zabývat takovými obory, které mají zatím netradiční pohled na příčiny nemocí, ale také se nijakým způsobem nekříží s tradiční medicínou.
Zjistíme, že když se nemoc vyhojí v duši, vyhojí se následně i na těle. To se týká i nemocí vsugerovaných.
Některé své nemoci odůvodňujeme fyzickým a psychickým přetížením, kvůli špatné životosprávě, nebo jako následek neuváženého jednání (úrazy). Ale přece jen se objevují situace, kdy zdánlivě všechna uvedená pravidla dodržující člověk „náhle z ničeho nic“ onemocní. Přes velkou míru poznání je lidské tělo zahaleno rouškou tajemství.
Známe příčiny, proč onemocní právě náš žaludek a nebolí nás například rameno? Je vliv stravy rozhodující, nebo je zvýšená pravděpodobnost vzniku jistých zdravotních obtíží podstatněji svázána s naším myšlením? Když jednomu člověku lék pomůže a druhému ne, je snad špatný nebo může být důvod téhož onemocnění odlišný? Projeví lidské tělo své bolesti a nespokojenost nenadále, nebo nás již dříve varuje před závažnějším onemocněním?
Někdo tvrdí, že příčina nemoci je, nebo může být, v psychice člověka. Co je tím myšleno? Máte vysoký krevní tlak? Zamyslete se nad tím, jestli umíte dávat najevo své pocity a jestli je v sobě nedusíte. Třeba je to takhle jednoduché. Vidíte špatně nablízko? A nedíváte se moc do dálky? Nepřehlížíte detaily kolem sebe? Moudré tělo vám dává najevo, že smýšlíte špatně.
I když skoro každý léčitel a doktor připustí, že tělo a duše spolu nějak souvisejí, většinou už neřeknou, které části těla souvisejí se kterými částmi duše a jak se to dá prakticky využít. Jejich rady zní, myslete pozitivně, netrapte se tím, to nezměníte, nehřešte, milujte se … “
Na myšlenku, že konkrétní nemoci těla ukazují na konkrétní stavy toho uvnitř, jsem poprvé natrefila u pana Ctibora Bezděka, který napsal knihu Etikoterapie, podtitul - léčba mravností. Opomenutá kniha, znovu vydaná po 50ti letech.Druhá kniha, která mě vedla k určitému poznání je: Co nám tělo říká aneb po stopách nemocí (Miroslav Hrabica). A třetí: Vladimír Vogeltanz – Co s doktorem (etikoterapie).
Také Avenna popisuje různé příčiny nemocí a také způsoby, jak tyto příčiny vypátrat.Zde máte jeden z nich:
Když na mne něco „jde“, tak se sama sebe ptám, proč na mě něco „jde“ a myšlenky, které mne napadají, si píšu na papír. Vracím se k tomu třeba několik dní a zároveň ty myšlenky filtruji níže uvedenými pravidly.
1. Rozlišuj levou a pravou polovinu těla
2. Sleduj to, kdy nemoc začala
3. Podívej se nakolik je nemoc vidět
4. Zohledni intenzitu signálů těla
5. Při zranění rozlišuj, kdo ti ho způsobil
6. Při opakující se nemoci dohledej to, zda se ta nemoc nevrací v podobném období
Pro nemoci dětí (podle Avenny) platí, že tyto nemoci patří rodičům. Upozorňují je, že něco nedělají dobře. Zatímco příčinou nemoci dospělého je neoprávněný (nesprávný) pocit či myšlenka, příčinou nemoci dítěte je oprávněný pocit, který je odrazem nesprávné výchovy či chování rodiče.
Kromě těchto pravidel ještě platí, že každá nemoc je spojena s určitými myšlenkami nebo pocity, neboli že každý orgán nebo část těla reaguje na něco jiného.
Když se člověk naučí rozeznávat nemoci i podle toho, zda je nemoc navenek vidět a nakolik, anebo zda nemoc navenek vůbec vidět není, tak opět získá další indicie k tomu, aby lépe našel důvod nemoci.
Když jdete po ulici, tak potkáváte dvě kategorie lidí.
Potkáváte lidi, kteří jsou zcela evidentně nemocní - kulhají, mají oteklou tvář, mají zavázanou ruku, nohu v sádře apod.
Nebo potkáváte lidi, kteří navenek vypadají jako zdraví, protože na nich nějaké prvky nemoci nevidíte. Někteří z těchto lidí, kteří navenek vypadají zdravě, však vůbec zdraví být nemusí - mohou je trápit onemocnění, jejichž projevy nejsou zcela evidentní. Může je třeba bolet hlava, trápit nízký tlak. Může je píchat u srdce, bolet břicho, anebo mají nemocné ledviny apod.
Nemoci se skrytými projevy jsou vždy reakcí na to, že dotyčný člověk zaujal nesprávný postoj k sobě a následně i k životu.
Nemoci, jejichž projevy jsou viditelné na částech těla, které běžně ve společnosti nezakrýváme - tzn. na hlavě a na obličeji, na dlaních, na hřbetech a na prstech ruky.(rozbitá hlava, ischias).
Patří sem však i nemoci, jejichž centrum může být na skrytých částech těla, ale projevy nemoci jsou zcela evidentní. Například při ochrnutí nohou je skutečný zdravotní problém skryt v páteři, ale dotyčný člověk nemůže chodit a jezdí na vozíčku, což vidí všichni. Patří sem i zlomenina klíční kosti, kdy člověk nosí ortézu apod.
Tyto nemoci s běžně viditelnými projevy vždy ukazují na nesprávný postoj vůči druhým, a to kromě rodiny a partnera.
Nemoci, jejichž projevy jsou viditelné na tělesných partiích, které bychom neměli běžně ve společnosti odhalovat a jsou viditelné pouze v okruhu blízkých lidí. Mezi tyto partie patří ramena, hrudník, záda, hýždě, nohy ( exém na břiše, hnisavý vřed v podpaží,apod.)..
Nemoci s projevy, které jsou většinou viditelné jenom blízkým (rodině), vznikají kvůli nesprávnému postoji ke svým blízkým – k rodině.
Nemoci, jejichž projevy může vidět jenom partner, které se projevují na intimních partiích těla - na přirození a na prsou, vznikají kvůli nesprávnému postoji k partnerovi (výtok z pohlavního orgánu (u obou pohlaví), zánět na prsu.
Příklady Avenny.
Onemocnění pravé ledviny
Pan Honza má nepříjemné bolesti zad v místech, které nasvědčují nějakému onemocnění jeho pravé ledviny.
Jelikož pan Honza věří tomu, že nemoci vznikají na základě nesprávných myšlenek a pocitů, začne dohledávat, co se v jeho psychice děje chybného a co způsobilo jeho zdravotní problémy. Nakonec dohledal dvě záležitosti v jeho životě, které v této době intenzivně řeší.
První z nich je to, že nedávno nastoupil do nového zaměstnání, kde se musel naučit vícero novým věcem. Pan Honza je však na sebe přísný a je nespokojený sám se sebou, že občas ještě tu a tam některé věci neumí.
Druhou záležitostí, se kterou se pan Honza potýká, je to, že se nedávno hodně pohádali se svým synem, který chodí do osmé třídy. Syn mu totiž vyčítal, že to s tou péčí o něj přehání a že mu zamezuje v jeho rozvoji.
Pan Honza totiž po synovi vyžaduje, aby ve všední dny byl nejpozději na večeři doma, výjimečně v osm hodin, což ostatní kluci nemusí. Pak chtěl, aby jeho syn mu každý den ukazoval žákovskou knížku, aby měl přehled, jak se jeho syn učí. V sobotu a v neděli většinou s nimi jejich syn musel jezdit buď na chatu, nebo na nějaké společné výlety, zatímco ostatní kluci se do noci poflakovali po Praze.
Pan Honza od té hádky se synem byl na vážkách, jestli to opravdu s tou péčí o syna nepřehání.
Pan Honza tedy dohledal dvě záležitosti, které v současnosti řeší - řeší vztah sám k sobě (nespokojenost se sebou) a řeší vztah k jeho synovi (jestli to se svojí péčí o něj nepřehání), ale neumí se rozhodnout, která z těchto dvou záležitostí je ta pravá a která způsobila jeho zdravotní problémy. Rozhodne se tedy, že použije pravidlo "podívej se nakolik je nemoc vidět", kterému mu napomůže při tomto rozhodování.
Jeho nemoc se nijak navenek neprojevuje, protože bolest ledvin není nikdy vidět a patří tedy do nemocí skrytých. Tyto nemoci říkají, že člověk má změnit postoj k sobě nebo k životu vůbec. Toto pravidlo tedy jednoznačně ukazuje na to, že jeho problémy s ledvinou způsobilo jeho nespokojenost sama se sebou.
Kdyby totiž příčinou měla být údajně přehnaná péče o syna, tak by onemocněl nemocí, jejíž projevy by byly viditelné na částech těla, které jsou viditelné především blízkým lidem - pan Honza by měl zvětšená prsa.
V tomto případě panu Honzovi zmiňované onemocnění ledvin říká, že je se sebou zbytečně nespokojený, protože má na sebe přehnané nároky. V práci prochází obdobím zaškolení, kdy má nárok to, že ještě některé nové pracovní postupy nezná. Důležité je však, že se jim učí a že má za sebou výsledky.
Vymknuté zápěstí
Paní Anna si zlomila předloktí na levé ruce a lékaři jí na to dali sádru.
Paní Anna se nedávno doslechla, že příčiny všech nemocí pocházejí z psychiky člověka a že pokud se člověk srovná psychicky, tak se srovná i tělesně - uzdraví se. A jelikož paní Anna si chtěla ověřit, zda to opravdu tak funguje, tak začala přemýšlet, čím se v současnosti ve své psychice zabývá a zjistila, že ji trápí dvě věci.
První věc, která často zaměstnává její psychiku, je to, že paní Anna má problémy se svojí sousedkou, se kterou dlouhá léta hodně kamarádila. Zjistila totiž, že jí ta sousedka před druhými pomlouvá. Když to své sousedce řekla, tak sousedka se urazila a přestala s ní mluvit.
Paní Annu chování i pomluvy sousedky moc mrzí, ale i přesto se s ní chce i nadále kamarádit, jako by se nic nestalo. Sousedka je však uražená a nechce se s ní bavit. A tak jí všelijak nadbíhá - upekla jí koláč, který má sousedka moc ráda, přinesla jí sazeničky muškátů, které si sousedka přála apod.
Toto, že se takto ošklivě sousedka k paní Anně zachovala, však není poprvé. Již předtím jí sousedka zcela evidentně záviděla nové auto, nepřála jí postup v zaměstnání. I přesto, že paní Anna toto o své sousedce znala, tak s ní pořád chtěla kamarádit.
Druhá věc, ke které se paní Anna ve své mysli často vrací, je to, že gynekolog paní Anně sdělil, že prochází přechodem. Tento fakt paní Annu zasáhnul víc než čekala a najednou si začala připadat, že už není tou pravou ženou a že tudíž už o ní její manžel nebude stát. Vždyť i podle gynekologa je už stará a to už zákonitě nemůže svého manžela přitahovat.
Paní Anna dohledala tyto dvě záležitosti, se kterými se potýkala, ale neuměla říci, která z nich způsobila její onemocnění. Použila tedy zmiňované pravidlo "podívej se nakolik je nemoc vidět" a to ji hodně napovědělo.
Zranění paní Avenny díky sádře mohou vidět všichni, takže vzniklo jako reakce na nesprávný postoj vůči druhým, a to kromě rodiny a partnera. Tato indicie paní Anně velmi napověděla a paní Anna tedy přišla na to, že její zranění ruky zapříčinil nesprávný postoj k události ohledně sousedky.
Zraněním ruky totiž tělo paní Anně říká, že nemá chtít si svoji sousedkou za každou cenu udržet za svoji kamarádku, že nemá už pro nic navíc dělat a má se od sousedky vzhledem k tomu, jak se chová, vzdálit.
Vzhledem k tomu, jaký nesprávný postoj zaujala paní Anna ke své menopauze, kdy se jako žena začala cítit pro svého manžela nepřitažlivá, tak i na toto zareaguje její tělo tím, že onemocní na intimních patriích - dostaví se výtok.
. Příčiny nemocí jsou různé, buď vnější, nebo vnitřní – anebo je způsobuje „božský hněv“ (což se dá interpretovat jako psychické poruchy a efekty). Pro pozorovací talent a objektivní hodnocení okolních jevů tehdejšími lékaři je příznačné i to, že již Sušruty (a nikoli až u Cornelia Celsa, jak se obvykle traduje) se uvádějí příznaky zánětu: zarudnutí, otok, místní zvýšení teploty, bolest a horečka
Učení o příčinách nemocí v tibetské (čínské) medicíně.
V tibetské medicíně se hovoří o třech základních ,,kořenech nemoci“ : chin (plyn), šara (žluč) a badagan (sliz). ,,Kořenem nemoci“ může být také jejich kombinace: chin-šara, šara-badagan, chin-badagan. Každý kořen se dělí na chladný a teplý – celkem tedy šest druhů.
Čínská medicína – zejména od doby Čcheng Janga (12. století) – rozlišuje tři příčiny nemocí:
vnější (WEJ PCHING), zejména při působení ,,šesti nadměrností“ (JOU KCHUO TU): vítr, chlad, horko, vlhko, sucho a oheň. Do této skupiny se řadí i nepříznivé životní podmínky, které způsobují zranění, nebo i choroboplodné zárodky pronikající do organismu.
Vnitřní (NEJ PCHING) neboli tzv. sedm nálad (ČCHI ČCHING): nadměrná radost, velký zármutek, hněv, strach, stesk, úzkost a touha.
Neutrální, ani vnější, ani vnitřní (PCHU WEJ PCHU NEJ PCHING), které mohou působit z obou stran a stejný podíl patří jak vnitřnímu prostředí, tak i působícímu faktoru. Příkladem jsou poruchy výživy a otravy.
Z rozdělení nevyplývá, že by se nemohly na vzniku nemoci podílet příčiny i dvou nebo tří skupin, naopak tato situace je celkem běžná a v čínské medicíně uváděná.
E T I K O T E R A P I E
Etikoterapie vychází z vlivu negativních pocitů na duši. Když je pro nás zdraví nejdůležitější a poznáme 7 nejdůležitějších pocitů, které nám zdraví poškozují, potom si každý sám může pohlídat, aby mu některý z nich nevletěl do duše a nevzal mu zdraví. Které jsou ty negativní pocity? – závist, nenávist, křivda, zloba, lítost, strach anebo trápení se za jiné. Když některý z těchto pocitů lidé „pustí do svého nitra“, tak za všechny následky nesou sami zodpovědnost. Už Sokrates řekl. Že tělo je jenom obalem duše. Když duše onemocní, onemocní i tělo. Všech tisíc diagnóz které známe jsou ty, které vznikají, když se nabourá lidská duše.
Co je to duše? Jak s ní spolupracujeme? Když ji nechápeme tak, že s ní můžeme spolupracovat, tak se dál ani nedostaneme. Naše duše sídlí v Solar Plexu (sluneční spleť) pod hrudní kostí ve středu. V člověku není většího bohatství než duše. S duší je potřeba spolupracovat. Když se o duši nestaráme, vede to k psychosomatickým chorobám, což se dnes už připouští, i když velmi opatrně. Pro každého je nejdůležitější jeho zdraví. Pro každého, kdo má víc než 18 let, je nejdůležitějším člověkem v jeho životě on sám. Miluj sám sebe – není v tom pýcha ani sobectví.
Někdo moudrý řekl: Ať myšlenka neopustí místnost, v které jsme. Když si uvědomíte, že máte tendenci řešit věci zpětně, bavit se o tom co bylo anebo utíkáte do budoucnosti a že co bude když…tak vždy utíkáme dopředu nebo dozadu, a jen proto, protože nechceme být teď. Když utíkáme zpět, tak tu nejsme, jsou tam jen vzpomínky. Když utíkáme dopředu, ještě tam nejsme. Tam je hypotéza. Ale když řeším TEĎ, tak jsem TU. Když máme nepořádek v duši, tak nechceme řešit teď, protože by jsme do toho museli zahrnout sebe a uvědomit si svůj stav. Toto jsou kroky, kterými se člověk dostává k pravdě o sobě. Když se přinutíte tady a teď, zjistíte: jeden nevyřešený problém, druhý, třetí – a obecně se to nazývá stres. Módní slovo, lidé se toho chytají, vytvářejí si antistresové programy, přičemž není možné zachraňovat člověka, když se on sám zachránit nechce. Nehovoříme o tom, že stres je všechno takové a nic zahrnující slovo.
Vytváříme si k sobě takový vztah, abychom viděli na vstupní problém, který můžeme zvládnout a takový, do kterých ještě nemůžeme vstoupit, a je třeba je nechat na později. Tak se dostáváme k elementárnímu chápání sebe samého. Aby člověk měl motivaci, jak s tím zacházet a potom to posuneme dále. Jak se o to nebudeme starat, začne nám to přerůstat přes hlavu, dušička se začne lámat a začnou to odnášet orgány. Neexistuje zdravá duše a nemocné tělo, tak jako neexistuje nemocná duše a zdravé tělo.
Nejlépe jsou na tom lidé, kteří vnímají stav duše. Vnímají tedy pohodu a také nepohodu. Když člověk nechce vnímat stav nepohody protože je toho příliš mnoho, tak musí dojít k něčemu, co ho posune do jiných zážitků. Každý orgán v těle má kromě svého fyziologického poslání i svou duchovní dimenzi. Např. žaludek a tlusté střevo jsou kontrolované strachem. Když se mi začíná objevovat nějaký problém s tlustým střevem – hemeroidy, zácpy atd. a kdo ví něco o meridiánách, které kontrolují nějaký sval anebo svalovou skupinu a dávají informace dřív, než se ten orgán začne rozpadávat, ví o čem hovoříme. Přes meridián tlustého střeva nás může bolet rameno. Půjdeme k lékaři a on řekne, že jsou to roky, píchne tam injekci. Tím se otupí bolest, což je řeč těla – potlačíme projev těla a vznikne následný problém - (podle pěti elementů tlusté střevo vyživuje ledviny a jejich párový orgán, močový měchýř), ledviny.
Ledviny se energeticky oslabí kvůli neuspořádaným mezilidským vztahům. Nejde vždy o to, či jste s někým pohádaní. Jde o to, koho si nosíme v sobě, koho nemůžeme zpracovat, kdo nám vadí. Nevyrovnaný mezilidský vztah vede k vnitřní agresi, to vede k nadprodukci adrenalinu a ten se usazuje v ledvinách. Z toho jsou ledvinové kameny. To ale pokračuje přes meridián ledvin – opuchají kotníky anebo je problém s dýcháním, bolest za hrudní kostí.
Co je to chřipka? Jsou to neuspořádané ledviny a do toho přijde bacil. Normálně jsme schopní zpracovat kde–co, ale v momentě, kdy je něco neuspořádané, stačí jakýkoliv závan zvenku a máme chřipku.
Po ledvinách pokračuje močový měchýř. Dráha močového měchýře začíná mezi očima, jde přes hlavu, tam se to rozchází a kontroluje páteřní vzpřimovače a kroutí se to. Zdvojená dráha se spojuje pod kolenem a končí pod malíčkem na noze. Celá páteř je problémem močového měchýře. Jeden problém ze sta je skutečný problém s páteří. Jinak je to záležitost páteřního svalstva, které na základě toho, že přes něj přechází dráhy močového měchýře a které paralyzují tyto svaly, nám znemožňují pohyb (hexenšus, ústřel). Je to záležitost svalstva. Páteř nebolí. To jsou omyly, které medicína produkuje, aby nemusela akceptovat energetické souvislosti v těle. Jiné je, když jsou polámané obratle, když je velký nedostatek vápníku a dochází k opotřebení anebo vzniká Bechtěrev. Ale to jsou výjimky.
Už jen to, že začínáme mít rýmu a já jsem prochladl…... Podstatné je to, že mi teče z nosu, něco anebo někoho jsem někde nezvládl, scvrkli se mi ledviny…Já by jsem měl hledat, co kde mám nevyřešené a tím se mi vyřeší problém s rýmou. Toto je hledání cesty k sobě. Když se „rozběhnou“ ledviny a močový měchýř, u žen začnou gynekologické problémy, u mužů problémy s prostatou. Toto je také jedna z dvou příčin neplodnosti. Problém prostaty může např. spočívat v tom, že jsou neshody mezi člověkem a např. jeho tchýní. Nemohou se domluvit, stále ho to štve, tak se to projeví.
K duši (solar plexus) patří 6 základních orgánů: žlučník, játra, slinivka, slezina, žaludek a nadledvinky. Když dušička začne strádat, orgány jeden za druhým začínají vypovídat službu anebo aspoň zhoršují svou aktivitu. Žlučník a játra jsou tzv. lapači všech našich zážitkových problémů. Trápí vás něco? Naštval vás někdo? Nemůžete někomu něco odpustit? Půjčili jste někomu peníze a nevrátil vám? Chce si někdo půjčit peníze a nechcete mu je dát? Hrozí vám žlučník. Proto, protože se stavíme do polohy napětí.
Žlučník je sice po pravé straně, ale dráha žlučníku začíná při vnějším očním koutku a jde přes hlavu. Proto jsou migrény, bolí hlava – to je žlučník. Probouzíte se v noci? Mezi 11:00 a 1 hodinou v noci je jeho největší aktivita, takže proto se probouzíme. Když má někdo ráno pocit, že vidí hůř, je to proto, protože usíná s nějakým problémem. A trvá to nějaké dvě hodiny, než se rozkouká. Je to už na hraně, když člověk funguje nějak tak bez brýlí, ale už žlučník upozorňuje, že se začíná trápit a je v nás problém, který nemáme vyřešený. Dráha žlučníku vychází ze spodiny lebeční a kontroluje nám šíjové svalstvo. To, čemu se říká krční páteř, tak to s krční páteří nemá vůbec nic. Jde o křeč šíjového svalstva. Ztuhne to – žlučník volá o pomoc. Kdo má operovaný žlučník, nevyřeší vůbec nic, protože energetické dráhy žlučníku zůstávají do konce života. Žlučníková dráha prochází ramenem, kontroluje mezižeberní svalstvo, ale i kyčelní klouby a kolena. Problém s bederním kloubem je jednoznačně žlučník. O kolena se kromě žlučníku ještě dělí játra a slezina.. Když se dělají celkové endoprotézy, určitě jich není třeba tolik. To že kloub bolí, to není záležitost opotřebovaného kloubu, to jsou bolesti všeho okolo.
Nedá se utéct před problémem. Když ho budete řešit, dokud ho nepojmenujete, tak on se nezruší. Křivda cvičí s každým třetím. Lítost je nejzrádnější pocit, který existuje. Všechny ostatní pocity se dají člověku vymluvit, ale lítost ne. Okolo lítostivého člověka se chodí jako okolo malomocného, aby se o něj někdo neotřel, protože on je lítostivý a z lítosti je nejvíce rakoviny.
Strach je pocit, který nemá žádnou hodnotu. Trápit se pro někoho je nesmysl, protože my jinému můžeme pomoci, ale trápit se nemá význam. Pokud problém, který vnímáme, s námi cvičí a my ho najdeme, protože ho chceme najít a pojmenujeme ho – problém se vyřeší. Křivda – on nám sice ublížil, ale zastřelit ho nemůžeme, ani přejet autem, asi mu budeme muset odpustit. Bez odpuštění není uzdravení. To není problém toho člověka, to je váš problém. Je potřeba si vystopovat co mě rozhodilo, co mě trápí a dát tomu název. Pojmenovaný problém přestává být problémem. Pojmenováním problému se dostáváme v 90% zpět do pohody. Jsou ale lidé, kteří prožili v životě všechno možné, ale nepoučili se. Chodí na připínáčcích, přitom je rozhazují dál a stěžují si, jak mají těžký život. Proto je důležité pojmenování elementárních příčin našich nešťastných pocitů.
Játra – je to největší orgán břišní dutiny v těle. Pokud nedostává dost energie, už je to vážné a nastartuje další problém – plíce, srdeční obal. Proto jsou časté noční úmrtí (mezi 1:00 a 3:00 hodinou v noci mají játra největší aktivitu). Když játra zaberou a nemají dost energie, lidé mívají v noci křeče, probouzejí se v noci, nebo je jim zle anebo si játra vezmou energii ze srdce a srdce se zastaví. Přes játra prochází úplně všechno. Každý z nás tam má nasbíráno hodně nešťastných věcí a proto si musíme „ošetřovat“ destruktivní pocity. Přeš játra jde lítost, úzkost, strach, ale také zloba, zlost, křivdy a játra se starají o nízký tlak. Ledviny dělají vysoký krevní tlak, játra nízký. Ve spojitosti s játry se projevuje nedostatek hořčíku, (modřiny) a když je nedostatek železa - tak je chudokrevnost, špatně se přenáší kyslík do mozku a je z toho únava.
Únavový syndrom je záležitostí nedostatečné funkčnosti ledvin. Nejhorší je to, že játra nebolí. Jako jiné orgány upozorní bolestí, játra nikdy. Mohou se jen zduřit. Ale mezi tím pokazí co se dá, protože pokud játra dobře nefungují, tak:
1. zhoršuje se metabolismus. Plynatost, meteorizmus, bublání v těle, sklony k průjmům i nechutenství (v pudu sebezáchovy mají nadprodukci šťáv v žaludku, ten odmítá stravu), až po nedostatečné čištění tkáně, nebo je nedostatečný krevní tlak, takže se nečistí tkáně a buňky. Hrozí, že lymfa, která je vytlačována z vlásečnic krevního systému do tkání, se nikde zastaví, vznikne z toho lymfatický uzlík, a je z toho nádor.
Glaukomické změny na očích – zákaly. To je též od jater. Skvrny – říká se tomu stařecké skvrny. Ne, to jsou játrové skvrny. Není to závislé na věku, je to závislé na stavu duše. Proč se to přisuzuje starší generaci? Staří rodiče si mysleli, že když dají dětem všechno, že se dočkají vděčnosti, ale to je velký omyl. Je to záležitost trápení se, strádání atd.
Slezina, slinivka. Slezina je orgán, o kterém se ještě před takovými 10 lety říkalo, že je celkem zbytečná a když se nevědělo kde se chytit problému s krví, tak se slezina vyoperovala. Protože slezina je odstředivka pro odstraňování právě těch lymfatických nečistot, (lymfa je tělní míza, tekutina), které jak se lymfa uvolňuje z krve a je tlačená přes svalová vlákna, nabaluje na sebe tuky, cukry, kde-co. Na druhé straně jsou to vlásečnice žilního systému které to do sebe naberou. Protlačí se to přes slezinu, slezina to vytáhne a tak to v těle funguje. Když slezina začne chátrat, důsledky jsou zřetelné, protože z krevního řečiště se stala stoka. Poškození sleziny nastává pocitem osamělosti. Bolí od toho kolena z vnitřní strany a je to cítit při chůzi z kopce anebo do schodů. Pokud nás bolí kolena do kopce, jsou to játra a žlučník.
Když se toto stane a vy víte o čem je řeč, je dobré si dát otázku: kdo mi chybí? Proč se trápím…? Opět je to otočení se do svého nitra. Uvědomme si, že zase si vytvářím v sobě nějaký nepořádek, který je mým produktem a vůbec mi nikdo nemusel ublížit… Všechno je našim produktem. Celé prožívání života v srdci. Pokud si tu vytvořím těžký pocit lítosti a křivd, tak život je jedno velké slzavé údolí. Udělejme si pořádek v sobě, abychom se zbavili nepořádku a v těchto intencích je i venkovní pohoda. Nemluvě o tom, že co jsme, to vyzařujeme. Když jsme v pohodě, tato pohoda z nás vyzařuje a takové lidi potkáváme. Potkáváme se s lidmi – rovný rovného si hledá. Na tomto principu funguje i sdružování.
Pojem stařecká cukrovka – to není pravda, to je jen proto, protože ve vyšším věku je to nejčastější. Děti odešly, nechaly nás tak. Toto neštěstí v podstatě oslovuje pankreas. Pankreas se nerozpadne z jiného důvodu než z vnitřního neštěstí. Pokud to není velmi dramatické, tak to při pankrease zůstane, ale pokud je to dramatické, tak je z toho rakovina. To, že tam začne chaotický výboj buněk, to už je další věc.
Nikdo, kdo je nemocný si nezaslouží slitování. Nemocnému máme pomoct, ale ne ho litovat. To je to jisté, jako když se kolega opije někde v hospodě a mi nad ním budeme plakat. Nebudeme, odsoudíme ho. Velmi rychle. Je třeba se naučit se dívat na svět střízlivě. Proto hledáme cestu k sobě, rozpusťme v sobě vnitřní tenze. Komu to nejde, tak se snažte – najděte si někoho na komunikaci, je třeba si zvolit nějaký způsob, protože se nedá jít stále jedním směrem.
Nadledvinky. Je to nejcitlivější orgán endokrinního systému. Vyrábí 60 látek. Patří sem všechny antialergény. Díky funkčnosti nadledvinek nebudou mít děti alergii a ani vy. Nebude vitiligo, padání vlasů, AIDS, SARS, atd. Máme v sobě všechno. Nadledvinky začnou vynechávat i tehdy, když je problém se žlučníkem a játry. Tím se nabourá základní funkce hormonů, feromonů, atd. Začínáme ztrácet náladu. Přes „pořádek“ který se v nás děje přestávají se produkovat hormony „zodpovědné“ za naši náladu.
Už jen zamyslet se sám nad sebou je obrovský start pro člověka, už jen chtění: chtít začít řešit můj vztah. Třeba jen tím, že si nebudeme připouštět věci, které nemůžeme změnit.
Připomínám Františka z Asisi, který řekl: Bože, dej mi klidnou mysl, abych přijal věci, které změnit nemůžu. Dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit můžu. A dej mi moudrost, abych rozlišil jedno od druhého. Když máte nějakou špatnou myšlenku, zapomeňte na ni, ale už ji máte tam a ona s vámi pracuje. Zkuste problémy napsat, na papír „hodit“ jakýkoliv negativní problém, protože už tím se toho problému zříkáme. Je to vaše cesta, jak začít se sebou dělat pořádky. Je to jeden z prvních kroků.
Srdce. Srdeční obal. Plíce. (4. Čakra). Skutečných problémů se srdcem nebývá až tolik. Spíše jde o jeho okolí. Perikard – osrdečník je spojený se stavy úzkosti a lidé to přenáší na srdce. Je to o nevědomosti a ochotě něco si přiznat. Namísto toho, aby člověk, který už trošku něco ví, si řekl – aha, píchá mě při srdíčku – to znamená – je tu nějaké upozornění, že mi něco nevychází. Moudrý člověk řekne: aha, tak to je asi to, že mám zítra jít zítra tam a tam, a mně se nechce,a mám z toho strach. Když si to přizná, zverbalizuje to a rozptýlí se to. Perikard není nebezpečný z hlediska zdravotního, spíše z hlediska psychického, a jeho dopadu. Zverbalizovaný problém přestává být problémem. Ale co se stane – lidé začnou mít strach, čímž si umocní úzkosti a potom se to už roztáčí. V nejlepším případě se to pojmenuje angina pectoris, případně člověk skončí na nemocném „rozběhnutí se“ nějakého jiného orgánu. Od perikardu nás také může bolet ruka, bolí od něj i ženské prsa zboku. Když je to „nešťastné“ u žen, tak v místech, kde je dráha perikardu, se dělají uzliny. Ty uzliny se vytvořily až po strachu.
Plíce. Je to párový orgán tlustého střeva. A každý plicní problém je ve spojitosti se strachem. Někdo řekne, no nějaká infekce, tak co! No, když je člověk v pohodě, tak mu to nevadí. Všechno čeká jen na naši nepřipravenost. Když budeme v pohodě, můžeme chodit v mraze s krátkým rukávem a neonemocníme.
Když mám v pořádku duši, mám funkční játra.
Když mám perfektní játra, mám dobrý krevní tlak.
Když mám dobrý krevní tlak, včetně dostatku železa, tak mi dobře funguje mozek.
Když dostatečně funguje mozek, funguje i termoregulační centrum. Je to o tom, že člověk chce se sebou něco dělat a ví, že pořádek v duši je určující pro cokoliv.
Je potřeba si uvědomit, že je to souvislost s energetickými dráhami.
Např. ruka – je spojená s energetickými dráhami srdce, osrdečníku, plic, tenkého i tlustého střeva – těchto 5 drah si ruku „rozebralo“. Nejčastěji to bývá tlusté střevo. Proto nemůžeme mávat rukou.Můžeme dělat jakoukoliv činnost, když si tedy přesílíme ruku je třeba vědět, že každý natáhnutý (přetížený) sval se upraví do 48 hodin. To co je potom, už je problém. Přes toto místo se hlásí některá energetická dráha. Když vržou klouby, jde o zkrácení šlach a zmenší se mnoho kloubů (ohybnost). Je to sice fyziologická záležitost, ale začíná to také přes některý orgán, jinak by se šlachy nezkrátili. Neseme problém v sobě. Když se to probere, šlachy se uvolní a kloub bude chodit dobře. Když se vydírají klouby, svědčí to o tom, že nepořádek v těle je. Nadledvinky se starají o kloubní mazivo.
Křížová oblast je oblast větru a chladu. Ukazuje, jak přechází dráha močového měchýře. V křížové oblasti kličkuje, proto se té oblasti říká oblast větru a chladu. Je to nejvýraznější prostor pro zvýraznění problému s močovým měchýřem. Před močovým měchýřem jsou ledviny a to jsou mezilidské vztahy. My se trápíme s mezilidskými vztahy, že se lidé k nám špatně chovají. My je nebereme takové, jací jsou. V tom je problém lidí. Etikoterapie pracuje na vytváření vnitřní svobody člověka. Kdo má vnitřní svobodu, dává svobodu všem. Kdo ji nemá, ostatním bere.
Loket – je kontrolovaný tlustým střevem. Onen tenisový loket, o kterém se tak často hovoří, to je záležitost tenkého střeva. Většinou se dělají obklady, obstřiky, ale to, že mezi tím se zhoršuje vylučování vápníku v tenkém střevě a přestávají se vstřebávat živiny, to už nikdo nesleduje. Kdybychom ovládali tyto souvislosti, tak se nebude řešit loket, kterým se i tak nic nevyřeší, ale bude se pátrat po principu strachu, který poškozuje tenké střevo. Potom by nebylo nebezpečí tvoření osteoporózy. Při osteoporóze v podstatě jde jen o nabourání tenkého střeva ve spojitosti s úzkostí. Zjistíme – tak jako u rakoviny, že nikdo se do rakoviny neprosmál, že každý se přetrápil. Žena, která má osteoporózu se také trápí. Při osteoporóze jde o funkčnost tenkého střeva.
Komu se nehýbe zápěstí, je to kvůli plícím.
Štítná žláza jako problém je tak ojedinělý, že to ani neuvěříte. To, co se považuje za „štítnou žlázu“, tak to je strach. Je to jakoby zhmotnění problému žaludku, a žaludek – to je strach. Je to asi tak: Strach se projevuje svíráním žaludku a má to vliv i na jiné orgány. Strach vám svírá hrdlo – to se píše i v románech: - Otevřeli se dveře a kněžně se strachem sevřelo hrdlo.
Exémy – to jsou játra. Při vyšetření je zbytečné přijít s dítětem, protože na vině je matka.
Lupenka (psoriáza) je kombinací jater a tlustého střeva. Je to intoxikace organismu přes nabourané tlusté střevo. Nečistoty jdou do krve a ty se potom dostávají na povrch.
Hořkost v ústech – to je nadprodukce jaterních a žaludečních šťáv.
Pálení žáhy. Rada: dvě lžičky plnotučné hořčice spolknout. Hořčina se spojí s kyselinami a je vám dobře.
Existují různé přípravky, ale nejdůležitější ze všeho je komunikace o pocitech. Lidé se mezi sebou baví o jiných lidech, o věcech, o situacích. To je o ničem, nic to nevyřeší z mého nitra. My se máme bavit o pocitu z lidí, o pocitu z věcí a o pocitu ze situací. Pocit je přetavená venkovní realita naší duše. Když hovoříme o pocitech, tak v podstatě ze sebe dostáváme ven nánosy vytvořené našim nerozumným přijímáním věcí. Když si najdete partnera, s kterým se dá mluvit o pocitech, tak z dostávání se z hrubých současných věcí se dostaneme až k věcem, na které si jinak ani nevzpomeneme. Avšak tím, že se pracuje s pocity, jsme schopni ze sebe vytáhnout věci, o kterých teď budeme hovořit.
Proč jsme natolik citliví a vnímaví, že přijímáme tyto věci tak, že na nás mají vliv a přitom v podstatě o nic nejde? Narodili jsme se s dostatečnou citlivostí ve vztahu k sobě, vztahu k okolí a také ve vztahu okolí k nám. Když tyto vztahy nezvládáme, tak je to proto, že naše citlivost je vyšší, než ta citlivost,se kterou jsme se narodili. Za nárůst této citlivosti může některý z našich rodičů, který se na nás zavěsil. Mluví se o zavěšení se duše na duši. Tím, že se duše ve společnosti nectí, nepracuje se s ní. Mluví se jen všeobecně o psychice, což je o ničem. Moudří rodiče se nezavěsí na své děti. Moudří se sice můžou zavěsit, ale v 18ti letech je s těžkým srdcem propustí. Nemoudří rodiče visí na dětech celý život. Tím si dělají nepořádek v duši a dětem dávají za úkol očištění duše na zemi. Když je na nás zavěšený některý z našich rodičů, tak nám ze 100% bere 40% hned ze startu, což je takměř polovina síly osobnosti. Se 60% se dá žít. Ale když nastane problém, propadáváme se, saháme do rezerv, dochází k druhotnému rozpadu osobnosti a už to začíná. Neukončená rodičovská láska přechází v lásku patologickou a lásku vražednou. Když si v sobě někoho neseme, moje citlivost je o moc vyšší a já vztahy nezvládám. Právě kvůli tomu se naplňuje žlučník kameny, nebo o moc více prožíváme věci, které u jiného člověka přejdou a neudělají škodu. Ale také kvůli tomu se někteří chlapci nežení, děvčata se nevdávají, utíká se k alkoholu, k drogám, skáče se z mostu. Rodiče svoje dítě nepropustili. Dítě se v určitém období života dostává do polohy nezvládnutí života. Je jedno, či jde o žijícího anebo nežijícího rodiče, vazba se neukončí úmrtím.
Dítě vždy poškodí matka v průběhu těhotenství, jinak postižení dítěte nevzniká. Všechny mozkové obrny, disfunkce – hledáme pravou příčinu – ona se najde, matka se potřebuje osvobodit. Když se to nepojmenuje, celý život žije v neštěstí, proč právě ona má postižené dítě.
Je to nerozumnost lidí, že nepropouštějí své děti. Může to být záležitost několika generací. Místo toho, aby se podívali na sebe, tak se obrátili na svoje děti. Tyto děti už nemají šanci najít si pohodového člověka, nebo si hledají stejně „postiženého“, někoho, kdo si nese břemeno. Tak dochází k degeneraci rodů. Dá se to nazvat až prokletím rodu.
Děti mají přijít do života rodičů a odejít. Ale dítě je často jako kompenzátor vztahu, chlap odchází za mladší a žena dostává rakovinu. Pokud my sami nezačneme sami se sebou rozumně zacházet, nezačneme si vytvářet vztah k sobě, který je předurčující ke zbytku našeho života, pořádek v nás nikdo neudělá. Je potřeba si zvolit některou z metod, něco za čím už jdeme. Jde o jakousi cestu k sebepoznání anebo uvolnění psychického napětí, abychom se opravdu mohli nad sebou zamyslet a řešit svůj život.
Pocity lítosti, křivd a strachu, které si nosíme, si lidé, také přinášejí s sebou. Přinášíme si je z období nevědomí, z našeho prenatálního vývoje anebo z raného dětství do 9 let. Kdybychom si tyto pocity nepřinesli, tak je dnes neprožíváme, protože my by jsme je v racionálním životě nezískali. Situace v životě v nás jen probouzí tyto archetypální zážitky a my to neumíme řešit. Dnešní strach není dnešním strachem. Dnešní strach může být probuzený strach např. z 5. měsíce těhotenství naší matky. To všechno řeší etikoterapie. Když si člověk přinese tyto pocity a nenese si „přisátého“ rodiče, tak je všechno OK. Avšak, pokud si neseme toho rodiče na krku a k tomu ještě pocity lítosti, křivdy a strachu, tak nejen že nám rodič bere 40% naší podstaty, ale tyto pocity se nám z 20-násobí právě proto. Člověk, který je takto „nabouraný“, tak jeho energetický systém funguje akorát na to, aby mohl zvládnout základní životní potřeby. Když chce někde zabrat, je to pro něj utrpení a život se stává pro něj opravdu složitým. Komunikací o pocitech se tyto věci dají posunout do neškodné polohy, protože tyto věci se dají najít. Dají se najít poměrně lehko, protože když teď prožíváme nějaký strach anebo křivdu a budeme se o tom bavit, tak nám naskočí celá šňůra těchto pocitů. Problémem je, že o pocitech by se neměly bavit dvě ženy anebo dva muži. Žena je emocionální kapsa, ona se trápí a chlap je racionální. Je potřeba, aby racionální i emocionální prvek řešili něco spolu. Zážitková sféra ženy dotváří jemnost v racionálním chápání muže. Na pocit se vytváří dvojí pohled. U muže se to přes jakýsi vnější pocit posune. Mezi partnery se zřídka hovoří o pocitech, protože člověk má strach, že tím odhaluje své nitro a ten druhý toho zneužije. On to nemusí zneužít, ale my se bojíme. Zastaví se to tedy hned v základech. Rozhovory mezi partnery fungují na principech: nejdřív dávej, potom ber. Neútočí na nikoho. Začne některý z nich: představ si, dnes jsem zažila takovou věc. Takový divný pocit jsem měla. Muž se zeptá: co to bylo? Muž musí přijít s nabídkou, ale já musím vytvořit tomu druhému pocit, že nemusí mít strach o tom hovořit. Když se jednou podaří rozvinout komunikaci o pocitech, stává se z toho nekonečný příběh a nikdy nekončí téma. Je potřeba mít odvahu k tomu - pustit se do toho.
Když se trápíme, jakýmsi způsobem věci předurčujeme, programujeme si něco a věci se odvíjí jinak. Jsme naprogramovaní, dochází ke střetu a z toho onemocníme. Život je potřeba brát tak, jak jde a k tomu se dá dopracovat. Snaha, úsilí jsou prvořadé. Když toto nemáme, nemusíme se o tom ani bavit.
Literatura
Přednáška Jána Šindlera
Xenofon: Vzpomínky na Sokrata
Chopra, D: Sedm duchovních zákonů úspěchu
Porkin, R., Stroll, A.: Filosofie pro každého
Lochmanová, K.: Vězení s klíčem uvnitř
Lochmanová, K.: Dvojí tvář lenosti
Peseechkian, N.: Příběh jako pokrm pro dětskou duši
Osho: Hořčičné semínko
Strig, H. J.: Malé dějiny filozofie
